Protože jsem myslela, že to bude na kapitoly a nakonec mě napadla úžasná věc a je z toho jednorázovka. Protože je to celé nic moc, ale konec se mi líbí. Je to napsané nespisovně, ale k téhle povídce to patří. Když to pochopíte. Musíte vědět, kdo je Kurt Cobain. Budu ráda za každý názor. Chvála i kritika.
Děkuji.
Ne, já si fakt řekla, že skončím. Že už to svinstvo brát nebudu. Budu žít jako dřív, užívat si života bez toho, abych byla na něčem závislá. Bez toho, abych měla rozpíchaný žíly a kradla v obchoďácích na dávky. Bez těch příšernejch absťáků.
Jenže se tu objevil on.
Kurva!
Na první pohled mě zaujal. Netuším proč a čím. Už jsem několik týdnů byla čistá, myslela jsem, že je to za mnou. Sakra. Ty jeho úžasný modrý oči. Jak se na mě podíval. Láska na první pohled? Blbost, nevěřím v to. Nevěřím v lásku. Nemůže bejt láska mezi feťákama. To nejde. Nemůže. Jenže ty oči mě furt pronásledují. A ty dlouhý blond vlasy. Ten bledej obličej. Ty rty, který jsem chtěla políbit. Triko s Kurtem Cobainem. On totiž vypadal jako on, strašně mi ho připomínal. Jeho vzor. Jako můj. Ten jeho dokonalej úsměv. Jeho hlas, pohyby, všechno. Jmenuje se Willi a je mu 18. Přišlo mi to vtipný, ani nevim proč. Čekala jsem, že se bude jmenovat Kurt, mělo to tak bejt.
Ale je to herák. A já jsem čistá. Musím zapomenout. Nebo do toho spadnout znova. Hnusily se mi ty odporný tmavý nádraží Berlína. Ale táhlo mě to tam.
Museli byste to zažít, abyste mě pochopili.
"Hej! Sabinne!"
"No?" naštvaně jsem se otočila po hlase. Když jsem viděla přicházet naštvanýho Kristiana. Je to můj super kámoš. Znám ho už rok, od svých čtrnácti, co to všechno začalo.
"Co tady kurva děláš?!" prudce mě popadl za ruku až jsem vyjekla.
"Hele, nech mě bejt, jo?!"
Chtěla jsem se urazit, ale pak jsem slyšela jeho jméno. "…Willi mi říkal, že jsi v tom zase…" Ha. Všimnul si mýho tupýho výrazu. Úzkých zorniček. Pohrdavě si odfrknul. Bez dalšího slova se otočil a odešel.
"Hej!" zakřičela jsem za ním. Neotočil se. Bylo mi to jedno. Nenáviděla jsem Williho, že mě do toho zase dostal a přitom jsem ho nejspíš milovala. Motala se mi hlava. Sesunula jsem po zdi prázdnýho nádraží, zaklonila hlavu a zavřela oči. Když v tom jsem zase uslyšela svoje jméno. Už mě to fakt začínalo štvát.
"Sab? Jsi v pohodě?"
"Jo! To už mi nikdo nedá na chvíli pokoj?!" vyletěla jsem naštvaně.
"Tak promiň. Jen jsem o tebe měl… hm, to je jedno. Vidím, že máš blbou náladu, ale nemusíš si to vybíjet na mě." Chtěl se zase otočit, když jsem se ozvala.
"Wille, ne, zůstaň tu. Promiň." Nečekala jsem, že fakt zůstane, takže mě překvapilo, když si sedl vedle mě.
"Bylas už v pohodě. Tak proč znova?"
Podívala jsem se na něj, do těch úžasnejch modrejch očí.
"Víš jak to bylo s Kurtem…" chtěla jsem začít, ale při pohledu na něj jsem řekla něco jinýho, než jsem původně chtěla "…vypadáš jako on."
"Jo, je to hustý, co? Ale jsem rád, že ty nevypadáš jako Courtney. Já jí totiž fakt rád nemám."
"Eh… aha. No, já vlastně taky ne," vykoktala jsem. Přišlo mi strašně ujetý, že nás dva takhle spojoval. Jako kdyby… no jo, zase v tom jedu. Blbnu, není se čemu divit.
Jenže potom už nemohlo jít jen o mylnej dojem.
"Mě se líbí jak vypadáš ty."
"Ty teď na něčem jedeš nebo co? Já se ti líbim? Na mě nic není."
"Jo, líbíš. A ne, na tobě je všechno. Víš, tak nějak na první pohled. Ty oči, takový tmavý, co skrývaj temnou minulost. Nějakou bolest. Vlasy, vždycky se mi líbily černý vlasy. Si vlastně opak mě."
"Jo. Mám dvakrát tak delší vlasy než ty a ty je máš přitom taky dlouhý. Ale… vždyť ses ke mně choval jako bych neexistovala," vyčetla jsem mu ublíženě.
"Protože si byla čistá. Nechtěl sem tě do toho stáhnout, tak jsem se držel dál."
"Stejně se ti to nepodařilo," zamumlala jsem polohlasně.
"Co? Jak to myslíš? To kvůli mě?"
Doprdele. Nejradši bych si dala facku, že neumim držet chvíli jazyk za zuby.
"Prostě… taky ses mi zalíbil na první pohled. A bylo to silnější než to, abych byla čistá. Nemám tam žádný kámoše. Nedokážu se s nima o ničem bavit. Neznám jejich život, nepatřim k nim."
Začala jsem panikařit. Co vlastně chci? Jsem feťák, tomu jde o to, aby sehnal dávku, než bude mit absťák, co to tu melu za kecy? Ruce jsem měla obtočený kolem kolen a křečovitě svírala prsty.
"Tak… tak to zvládnem spolu, jo?"
"Ne!" vykřikla jsem. Nechápala jsem, co se se mnou děje. To je nejspíš tim, že jsem si píchla po dlouhý době. Vstala jsem.
"Co myslíš že mezi náma je?" vyjela jsem na něj.
"Zatím nic, ale něco k tobě cítím. Mohlo by bejt," řekl.
"Ty… ty vážně věříš na lásku mezi feťákama?!" sarkasticky jsem se zasmála.
Očividně ho to zabolelo. Bylo mi to jedno. V tu chvíli.
"Já věřim v naši lásku."
"Sakra, na čem jedeš?! To si pícháš co za sračky?! Tohle nejde! Chápeš to? Nejde! Vůbec netušim, jak jsem mohla… bože, sakra! Zapomeň na to, sám víš, že každej feťák jede za sebe, jestli ti jde o sex…"
"Nejde mi o sex," přerušil mě. V jeho hlase byla znát ublíženost. Jenže já se bála sama sebe, svých pocitů, bylo mi strašně blbě.
"Seru na to, fakt. Tohle je ujetý, to nejde, sorry…" utnula jsem svoje schizofrenický řeči, otočila se a odešla se. Myslela jsem, že mi praskne hlava, mozek a žíly. Ale ten novej pocit byl, že mě praskne srdce. Něčím dosud nepoznaným. Byla to snad lítost?
Protože tam zůstal sedět. Protože jsem za to mohla já.
Protože jsem se zhroutila, když ho tam ráno Kristian našel mrtvýho.
Protože mi zemřel další Kurt Cobain.
A byla to moje vina.
Comments
super napísané ;))
Tragický konec :// ale fakt zajímavé takovou povídku jsem ještě nečetla :) vždycky samá láska jen všude a konečně něco dalšího realného ale jiného :) perfektní :p těším se až zas něco napíšeš :)
Tak to je opravdu dobré..:)) tak me to zaujlao že sem si to musela precist do konce.;))
Fakt dobrý.! To si vymejšlela sama ? :O :))
Já si chtěla udělat i Tumblr, ale nešlo mi se zaregistrovat :D :'/
Ja len čumím s otvorenou hubou! :)
Geniálne príbeh. úžasne sa to čítalo. Máš veľmi originálny štýl písania holka :)Ňach, žeriem ťa ;)
Páni. Skvěle napsané, četla jsem to jedním dechem. Sice to má smutný konec, ale lepší než ty cajdáky, kde všechno končí dobře. Tohle je život. A život je svině.
Možná nespisovně, ale sedí to.. ;)
Jen tak dál ;)
drsnej život. ale krásnej příběh :)!
Fakt veľmi, veľmi, veľmi nice work zlatko :3
Jo, já jsem ti už říkala že je to dokonalý. A ono že to taky je :) Jen pěkne piš dál Žanetko :3
P.S.- Co říkáš na moji češtinu, lásko? :D
Dokonalý. Nějak takhle to v životě prostě chodí. Nikde žádná sentimentální přehnaná láska, nikde žádnej happyend. Těším se až napíšeš něco dalšího. ;)
skvely, uzasny... žasnu, fakt:O povedlo se ti to
veľmi zaujímavo a dobre napísané.ten záver sa mi veľmi páčil
Ach, ten záver sa mi nepáčil, síce sama píšem občas depkoidné s takým záverom(ako napríklad teraz čo som zverejnia)
Veľmi sa mi páči, že si sa nezdržala ani nadávok, proste o k dnešnej dobe patrí, takže prečo sa hrať a tože nie? Za to máš u mňa plus a celkovo sa mi to veľmi páčilo. A nikde žiaden optimizmus, len fet a boj. Pripomína mi to trochu moju poviedku, čo som práve naísala, asi máme rovnaké myšlienkové pochody. :D
No... je dobré, že sis zvolila nespisovnou češtnu, opravdu netuším, jak bys takový život popisovala spisovně, ne-li knižně. :D
K ději... abych se přiznala, já jiné, než SE psát ani neumím - co se tedy týče jednorázovek.
Většinou u jednorázovek tohoto typu brečím - jo, i když píšu tu svoji (:D) - ale tady ani kapka... Že by mi hrdiny nebylo líto? To ani ne, ale spíš to bylo uspěchané - ta jeho smrt. Možná by si příběh Sab zasloužil trochu více slov. :)
Jo, tak u doktorů já vážně šílím a pokud to takhle půjde dál, tak do 18-ti budu šedivá! :D
Je to mazec jak to někdo může tak dobře napsat. Jinak přesouvám se na blogspot. :D http://ell-rosen.blogspot.com/ tak si prosím změň mojí adresu. ;)
To je úžasný :)) opravdu, máš talent. A ten konec...
Btw: nechceš spřátelit???
Miluju tragické konce. tahle povídka byla naprosto úžasná. napsaná tak procítěně a úplně jsem se do toho dokázala vžít. máš talent :)
nemám ráda smutný konce, nikdy jsem je neměla ráda a nikdy je mít ráda nebudu..Ale na tomhle konci, je něco co se mi líbí, i když je to jeden z nejsmutnějších co jsem kdy četla.. vážně:) měla by si začít psát nějákou kapitolovku:)!
Páči sa mi to! Hltala som slovo po slove. Napísané pekne.. len trocha smutné, že šlo o tak mladých ľudí :P
Hlásim svoj COMEBACK :P [http://my-piece-of-me.blog.cz/1205/som-spat-ale].
ďakujem :-)
je to hezky napsaný :D
ale celkem psycho :D
Asi budu trošku vybočovat mezi samou chválou, co tu je... Ale! Nepiš prosím tě o něčem, s čím nemáš zkušenosti. Je hloupost, aby si feťačka po pár týdnech myslela, že je z toho venku - jednak by měla příšerné absťáky (ty jsou v případě zmíněného heroinu velmi často smrtelné) a jednak taky odvykačka z tvrdých drog trvá mnoho let a ani poté nemůžeš stoprocentně říct, že jsi z toho venku ;-)
Jo a pak bys tedy měla vypilovat stylistiku, přímé řeči (často se ukončují čárkou a po nich se začíná malým písmenem) apod.
Ale jinak fajn, máš potenciál.